Povstání z popela - Co se stalo v sini kouzel

Pro všechny slashařky...

Vypadalo to, že Metatron ani nevzal jeho slova na vědomí. Prostě se usmál, čapnul mladého anděla za ruku a táhl ho do nějaké síně.
„Začínám se tu ztrácet,“ zamumlal Harry, když několikrát zahnuly.
„To se naučíš!“ odbyl ho archanděl a táhl ho dál.

Stanuli před ohromnou bránou, která se podobala té Bradavické.
„Kam to vede?“
„Do síně Kouzel!“
„Kouzel? Vždyť já kouzlit umím!“ zasmál se Harry ale pohled Metatrona ho zarazil.
„Opravdu to umíš?“ zeptal se poněkud pobaveně.
„Když se na mě takhle díváš, tak si tím nejsem jistý!“ zrozpačitěl Harry.
„Tak nemel, a pojď!“

Brána se s hukotem otevřela a oni vešli do ohromné síně, zdánlivě bez konce.

„Takže Harry,“ začal, „v naší říši nemáš hůlku. Nikdo tu nemá hůlku. Ani Caela, Scion a Panoel!“ řekl.
„Kdo?“ nechápal Harry. Metatron se na něj zprvu nechápavě podíval a pak pochopil.
„Lily, Sirius a James svoje jména už našli!“
Harry jen přikývl a Metatron pokračoval.
„Tak tedy: Neumíš nic z toho, co ses naučil dole. Znáš slova, ale bez schopnosti je praktikovat, ti jsou k ničemu. Pokud tedy nepočítám tvou schopnost kouzlení bez hůlky. Tu ti ovšem musí obnovit… Volucer tak již učinil, to jsem poznal, jakmile ses vrátil.“
„A… A naučím se to znovu?“
„Nevím. To záleží na tobě. Já ti bohužel nemohu pomoci. Není to v mé moci,“ pronesl archanděl lehce konverzačním tónem.

„Jak už jsem říkal, naučím tě kouzla Andělů. Ty se sice poněkud liší od Archandělských, jenže co se dá dělat. Mezi nás ješ…eee… nepatříš.“ Metatron se zastavil uprostřed síně.
„Budeš tam stát ještě dlouho? Nebo se mě snad bojíš?“ zeptal se a otočil se směrem k Harrymu, který se začervenal.
Ve skutečnosti se díval s neskrývavým zájmem na archandělovo pozadí a přemýšlel, jestli by byl hřích, kdyby ho za něj popadl.
Bylo to zvláštní, ale nikdy nebyl nijak nábožně založen, a teď přemýšlí o tom, jestli zhřeší!

„Já vím,“ řekl zničehonic Metatron.
„Co víš?“ zeptal se zmateně Harry, který vzápětí zrudnul, protože si myslel, že Metatron zjistil, na co myslí.

„Vím, že jsi v Boha nikdy nevěřil. Ale víra v Boha není vše. Věřil jsi v Osud a jak vidíš, Osud a Bůh jsou úzce spjati… Je to Alláh i Jahve. Představuje každého Boha pro všechny lidi… Jen je jinak nazývají. Bůh je milosrdný, odpouští i nevěřícím. Vždyť Tomáš také nevěřil!“ vysvětloval Metatron.
„Ale co třeba Řečtí, či Egypští bohové?“
„Jiná jména pro nás archanděly a anděly!“ mávl rukou.
„Tohle je Nekonečno. A to má spoustu jmen,“ dodal.
„Aha…“ Na víc se Harry nezmohl.
Metatron mu opět věnoval krátký úsměv.

„Pojď, postav se sem!“ pobídl ho. „Tak. Teď se uvolni a snaž se na nic nemyslet. Ani na to, jak krásnej mám zadek!“ zacukaly mu koutky, když Harry dostal barvy zapadajícího slunce.
„Teď zavři oči.“ Počkal až poslechne a pak pokračoval: „Zapomeň na to, že tu stojíš. Zapomeň na vše, co tě obklopuje. Tvůj duch opouští tohle místo a vchází do světla. Obklopuje tě. Jsi jí celý obklopen. Otevři oči!“

V první chvíli si myslel, že oslepl. Viděl jen jakési nejasné obrysy čehosi. A přímo před ním stál Metatron. Oblečen ve svém modrém hávu k němu natáhl ruku. A Harry ji bez rozmyslu přijal.
Ucítil, jak jeho tělem projela vlna neskonalého horka, energie, magie. Byl jí naprosto pohlcen a nasycen.
Ještě chvíli jím kolovala, když Metatron náhle spojení přerušil a pocit pouta zmizel. Harry zakolísal, pod tou náhlou ztrátou síly, které se mu dostávala a padl druhému andělovi přímo do naruče.
Podíval se vzhůru. Z tváře anděla vycházelo ono zlato-bílé světlo, které se ještě násobilo, když se smál.
Položil vysíleného chlapce na to mlžné cosi a pak lehce přejel svými rty po rtech Harryho. Reakce se dostavila okamžitě. Chlapec ztuhl a jakoby přestal dýchat.
A najednou, z náhlého popudu jen popadl za temeno hlavy a přitáhl v hlubokém polibku. Nepouštěl se ho, bál se, že když to udělá, vše zmizí.
Pevné archandělovy paže se kolem něj obtočily a jaly se prozkoumávat jeho tělo.
Polibek se mezitím stával intenzivnější, Metatron se zmocnil Harryho dolního rtu a vychutnával si jeho plnost.
Harry ucítil jak, jak spodní část jeho těla vyžaduje pozornost.
Než ale stačil něco říct, ty lososové rty, které ho líbaly se od něj odtrhly a bělovlasý mladík začal rozepínat knoflíky jeho hábitu.
Harry nespokojeně zavrčel a opět se na něj přitiskl. Nemilosrdně plenil jeho ústa, vychutnávajíce si vše, co mu nabízely.
Jeho ruka sjela z pasu níž a bezostyšně se přitiskla na archandělovu erekci. I přes polibek cítil, jak se Metatron usmál. Bez varování z něj serval hábit a následně triko. A jeho rty se přemístily na Harryho krk a potom níž, na břicho. Černovlasý hoch ze sebe vydal prosebný sten a rukama vjel do Metatronových vlasů. Zatlačil jeho hlavu dolů a ve chvíli, kdy se archandělovy rty dotkly jeho erekce, byl rád, že leží. Byl přesvědčen, že by to neustál. Jen ten dotyk jemných rtů ho doháněly k šílenství.
Myslel si, že to již nevydrží, když byla cela jeho délka pohlcena horkými rty. Vykřikl rozkoší a přirazil proti němu.
Během několika málo vteřin se svíjel a prosil o víc. Metatron ho sál, lízal a škádlil a pak už jen stačilo ho ještě jednou vzít celého do úst a poslat ho tak přímo na vrchol.

Viděl mžitky před očima, když se přes něj přelévaly vlny orgasmu a náhle uslyšel zvuk příboje, jak šeptá jeho jméno. Bylo tak blízko, jenže vše najednou zmizelo.

Bílé nekonečno bylo pryč a on ležel v místnosti, kde byli před tím. Vše bylo ostré a neobvyklé.
Metatron se znepokojeně zvedal a z koutku úst si utíral Harryho sperma. I přesto, že jeho obočí bylo zamračené, usmíval se. Pomohl Harrymu na nohy. Ani jeden neprojevil jakoukoli známku studu, Metatron se však přitiskl k Harrymu a do ucha mu zašeptal: „Později dokončíme to, co jsme začali!“
Černovlasý hoch omámeně přikývl.

Náhle se komnata lehce zatřásla. Ve vzduchu cítili chvění. Metatronův úsměv se prohloubil.
„Brána! byla otevřená!“ řekl vzrušeně.
„brána?“ nechápal anděl.
Metatron naklonil hlavu na stranu. Neřekl nic, ale hoch tušil, na co myslí.
„Oblékni, se,“ řekl najednou. „Něco ti ukážu!“

„Kam mě to vlečeš?“ ptal se Harry po chvíli, kdy běželi bílou chodbou.
„Chci ti ukázat něco, co se ti bude později hodit!“ odbyl ho.
Harry se mírně zamračil, ale dál pokračoval v cestě.

Vystoupili po schodech snad do nejvyššího patra celé Nebeské Pevnosti, kde se Metatron zastavil a ukázal na malé, černé dveře.
„Pojď,“ zašeptal, „ale buť ticho, ano? Vcházíme do Síně soudu. Před chvíli dorazil Azrael s dalšími dušemi. V téhle místnosti je slyšet každé šeptnutí, každá hlasitá myšlenka. Nemluv!“ nakázal mu.
Harry kývnul a vsoukal se do otvoru. Octl se v místnosti, kam se sotva vešli dvě osoby. Metatron se tiše přitiskl na něj a Harry tiše vydechl. Byl rád, že jsou kryti ohromným stínem Nedohledna a zároveň tou výškou. Leželi přímo před Stolem.
Metatron upoutal jeho pozornost a pak ukázal dolů.
Stál tam jakýsi mladík, jemuž bylo sotva 8 let.
Gabriel povstal…

5. Kapitola ||

Co se stalo v sini kouzelKdyž osud si rád hrajePředstavováníKřídla andělůMetatron Prolog aneb Koncem to vše začíná